Netradiční výlet (povídka)

3. srpna 2012 v 22:20 | Ed |  literární tvorba
Vyhrál jsem s tím školní soutěž a jsem na to pyšný!


A začalo to úplně nevině. Jako každý všední den jsem vstával do školy s tím, že se tam jdu jenom pobavit, nebo pospat. První rok na střední škole byl pro mne docela těžký, ale dalo se to přežít i bez větších úhon. Skoro každý den po škole jsem chodil se svými spolužáky ze školy do parku poblíž naší školy. Sedali jsme si na lavičky a pozorovali ostatní lidi, jak tu chodili se svými psy nebo s cigaretou v puse.
"Iane, nečum na ty důchodce a řekni mi radši", vyrušil mne z mích myšlenek můj spolužák a zároveň můj nejlepší kamarád Mike " zkusil si někdy, nějaký drogy?", řekl to tak potichu, že se mi ta slova ztrácela v dáli, radši bych je vůbec neslyšel. Trošku jsem se divil, proč se mne na téma drogy ptá, jednoduše jsem mu odpověděl. "Ne! Ty snad ano?" nemusel jsem čekat dlouho na očekávanou odpověď. "Ano, piko. Je to úžasné, musíš někdy zkusit si vzít, mám trošku tady, podívej. Když jsem to měl poprvé, cítil jsem se báječně, nádherný pocit, který ve mně pobýval, jež ani neumím popsat. Cítil jsem se blaženě." Poslouchal jsem ho pečlivě, i když s nechutí. Ale také bych to zkusil. Všichni říkali, že je to hrozné, jak potom lidé dopadali, ale co když si dám jenom jednou, nemůže to být tak hrozné, tak špatně zase dopadnout nemohu. " A máš to tady, já bych to docela zkusil" A hned vyndal pervitin ze svého batohu a u toho měl přibalené 2 stříkačky. " Brácho, já věděl, že si dáš, doufám, že tě to nezklame nebo spíše, že tě já nezklamu. Vyčítal bych si hodně dlouho, že jsem ti o tom říkál, že jsem tě do toho zatáhl." Vytáhl si rukáv a já jsem se radši podíval po celém parku, jestli se na nás někdo nekouká. Ale všichni byli pryč. A už jsem se koukal jenom na jeho ruku, a jak si ho píchal. Bylo to více jak nechutné, jak u toho ještě vzdychal, ale zvědavost mě nenechala, abych od jeho ruky odtrhl můj pohled. Poté co dokončil svoji práci, stříkačku zabalil a schoval do batohu. "A teď ty. Vyhrň si rukáv" poslušně jsem ho poslechl, jako pes svého pána. Nahmatal mi žílu a pomalu tam zasouval stříkačku. Myslel jsem, že se bolestí zblázním, když svoji práci dokončil, bolelo to stále. Rychle jsem si shrnul rukáv zpátky, silně jsem doufal, že nás nikdo neviděl.
Seděli jsme tam asi 15 minut beze slova. Po chvíli se mě zeptal "Jak ti je?" bylo vidět na jeho obličeji, puse, už to, že to zabíralo" Cítím se dobře, cítím blaho, cítím se prostě báječně" Postupně se mi začínala motat hlava. Po dalších 15 minutách to ještě přesílilo. Začalo to, co jsem neočekával. "Proč, já blbec si to bral?!", říkal jsem si uvnitř mé hlavy. "Proč?!". Kolem mne to začalo hířit barvami a různými siluletami věcí, které jsem nikdy neviděl, zvedl jsem se a šel jsem přímo do těch barev a silulet. Byl to hodně netradiční výlet, který nemohl skončit dobře. Takto jsem šel, někdy dokonce běžel asi dva kilometry, možná více, možná méňě. Ani nevím, kde jsem byl. Pár krát jsem viděl kolem mne mihnout lidi, nejspíš to byla halucinace. Začal jsem panikařit. Najednou jsem před sebou uviděl nějakou černou věc, která se mi postavila přímo do cesty. Nestačil jsem se jí vyhnout, zakopnul jsem o ní, spadnul jsem. Chlad, tma.
Probudil jsem se, hlava mě třeštila, celé tělo mne bolelo. Optal jsem se sám sebe " ale kde to vlastně jsem?" Byl jsem sem celý od bahna. Pršelo, cítil jsem, jak mi kapky dopadali na celé mé tělo. Začala mi být zima. Rozhlédnul jsem se. Byl jsem v nějakém lese, vůbec to tu jsem to tam nepoznával. Začal jsem křičet. "Halo, je tu někdo?" Doufal jsem, že se někdo ozve, ale nikdo neodpovídal. Bylo mi do breku, byl jsem smutný a chtěl jsem domů. Ve své hlavě se mi začali míchat pocity, rozhovory, postě vše co jsem si zapamatoval, než jsem vyslechl mého kamaráda. Opřel jsem se o strom, sedl a schoulil jsem se do klubíčka, čekaje na pomoc, která nepřicházela.
© Ed 13/12/2011
 


Komentáře

1 červenovlasá | Web | 4. srpna 2012 v 14:54 | Reagovat

ano, můžeš být na sebe pyšný!
taky bych bal, kdybych něco tak skvělého napsala.
(ale bohužel asi na to nemám moc buňky, nebo nevím :D)

2 Katashi | Web | 26. srpna 2012 v 21:33 | Reagovat

Wow... něco takového bych do školy nenapsal, já bych se k tomu nedokopal, takováto témata si nechávám pro sebe. Dobře, že ty ne. Líbí se mi to. Je to zasloužené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama